Jedno z nádherných, dosud málo navštěvovaných, míst, je Medvědí skála v Krušných horách. Cítila jsem již delší dobu, že se tam chci vypravit, ale stále nepřicházel vhodný čas. Až nedávno to přirozeně vyplynulo a ještě ten den, na poslední chvíli, jsem nevěděla, zda to místo navštívím. Vždy, když mám takový pocit, už tuším, že prožiji něco výjimečného. Energie jsou v plynutí, v lehkosti a já pouze sleduji počasí, rozhoduji se na základě intuice a vibrací, které přicházejí z Gaiy.
Cesta tam byla krásná a dobrodružná. Na tuto skálu nevedou žádné turistické značky. Musíte si cestu nastudovat na mapě a pak se řídit podle vlastní orientace, mapy a intuice. Pokud se tam chystáte a nemáte moc orientační smysl v přírodě, doporučuji vzít si s sebou mapu nebo určitě nějakého parťáka s dobrým smyslem pro orientaci. Kompas nebo buzola také nebudou na škodu.
Dnes, tedy v roce 2021, je kolem skály vzrůstající smrkový les. Neprostupné houští. Celou cestu není skálu vůbec vidět. Po cestě zpátky dávejte pozor, abyste stále drželi správný směr.
Cestou nahoru lesní cesta skončila a dál se přede mnou rozprostíraly stromy, skrze které nebylo vidět na druhý konec. Žádné světlo, žádná naděje na východ. Přesto mi můj muž sdělil, že musíme projít skrze tyto stromy, měla jsem pocit, že procházím současně iniciačním procesem. Měla jsem pochybnosti. Pohybovala jsem se na hraně mezi odevzdáním, sílou lásky přírody a nedůvěrou k vlastnímu rozhodnutí. V těchto chvílích mě vždy nakonec nějaká síla uvnitř vezme za ruku a vede ven. Myslím, že je to instinkt.
Dlouho to vypadalo, že Medvědí skála se snad ani najít nedá. Ale pak, když přišel ten správný čas – rozprostřela se přede mnou neuvěřitelná nádhera. Stála jsem v úžasu a slzy jsem měla na krajíčku. Já i děti jsme dělaly pusou veliké „óóó“ a také „wow“. To, co jsme dostali na vrcholku hor, byl nejkrásnější dar. 🙂
Dar, který dostanete, když se vyšplháte na vrcholek, jste zpocení námahou, psychicky znavení, protože už nevěříte v konec cesty. Ale pak, když už si myslíte, že snad to místo nenajdete, se před vámi ukáže. A vy jen stojíte v úžasu a snažíte se vrýt si tento moment do paměti. Je to moment přítomného okamžiku. A proto si ho vždy zapamatujete. Je to jako když porodíte a držíte své dítě poprvé v náručí.
Vylezla jsem na vrchol Medvědí skály a fascinovaně jsem se dívala do krajiny. Ten den foukal velmi silný vítr. Vypadalo to, že by možná mohl někdo z nás ulétnout a spadnout ze skály. Střídaly se ve mně pocity všeho druhu. Nejvíce však převládala vděčnost a láska. Nasávala jsem sílu tohoto místa a vracela mu jeho lásku zpátky. Toto místo splynulo s mou duší a mým tělem. Viděla jsem obrazy, vize, dávné vzpomínky z místa.
Jedná se o staré posvátné obřadní místo. Dělo se tu mnoho a mnoho obřadů, ceremonií, mnoho lásek tu proběhlo, sňatků a iniciací různého druhu. Lidé sem chodili dávat obětiny, modlili se u tohoto místa. Někdy v nás může tato skála nahánět strach. Je velmi silná. Ale v její síle se skrývá ohromující láska. Medvědí skála ve mně doznívá ještě dlouho po jejím doteku. Nahrála se do mě celá její paměť. Od počátku jejího stvoření. Vidím obrazy z dob dávno dávno před Kelty, dávno před Lemurií i Atlantidou. Dávno, když toto místo vzniklo, a na které už nejsou fyzické důkazy.
Jediný důkaz, který máte, je ve vaší duši, a dávné vzpomínky vašeho srdce. Nevím, jestli jsem já aktivovala svou láskou toto místo. Nebo zda toto místo aktivovalo mě. Možná jsme se aktivovali vzájemně. Každopádně, dnes už je ta skála jiná. I já jsem jiná. Skála se otevřela milujícímu člověku. Vše se mění, lidé otevírají svá srdce a Nová Země se otevírá v nás. V podstatě našich duší, v souladu s naší vnitřní pravdou a s dávnými vzpomínkami na to, kdo jsme.
Doporučuji vám toto místo k návštěvě. Je velmi silné. Jděte s pokorou a úctou. Nedělejte to z ega. Nedělejte to z pouhé zvědavosti. Udělejte to pouze, pokud cítíte, že vás to místo volá. Pak budete stejnou silou odměněni.
V článku byla použita mapa z portálu mapy.cz