Už několik měsíců jsem se snažila zkontaktovat svého Anděla Strážného. Vůbec se mi to nedařilo. Když jsem ho volala, vnímala jsem, že na určité úrovni tu je a odvádí svou práci, tak jak má. Své poslání. Ale jakoby se něco změnilo. Přestala jsem ho vidět. Přestala jsem s ním mít vize a obrazy. Přestala jsem slyšet jeho jemný hlas a občas jsem se bála, jestli takové „stažení se“ je od Anděla Strážného v pořádku. Sobecky jsem si myslela, že přece tu pro mě musí být, když já potřebuji.
Občas jsem viděla záblesk jeho modrozelených očí. Jednou stáli a utěšovali mě i s mou andělskou rodinou vysoko v Himálajích u portálu Atlantských Strážců. Že vše je v pořádku. Ale přesto – něco se změnilo. Myslím, že tím, že jsem se rozhodla „být tvůrce svého života“, zažít lásku a odstěhovat se přes celou republiku, tím, že jsem se rozhodla pro něco nekomfortního a nestabilního, jakoby najednou zmizela i ta podpora shora. Nemyslím si, že skutečně zmizela. Pouze šla do pozadí. Došlo mi, že se stáhli, aby mi dali prostor pro to, se sama svobodně rozhodnout co se svým životem udělám. Došlo mi, že to je ta zvláštní změna, která se teď děje u mnoha světelných průvodců, andělů a bytostí. Ano, stále mě podporují. Vím to. Ale teď jakoby nechali aktivovat mou vnitřní sílu. Abych se na ně stále neodvolávala. Abych na ně tolik nespoléhala, ale abych spoléhala hlavně sama na sebe. Abych byla tvůrce a sama se rozhodla, co si ve svém životě vytvořím.
Dnes v noci mi došlo, že jsem skutečně svobodná. Dlouho jsem se té myšlence bránila. Můj rozum chtěl stavět mantinely, hranice a bariéry, protože nedokáže pochopit nekonečno možností. Můj rozum neumí uchopit nekonečno lásky, nekonečno porozumění, hluboké léčení DNA napříč všemi životy. Můj rozum stále někde touží po nesvobodě, po té iluzi stabilitě, bezpečí, jasně daných hranic možností. Ale já jsem se rozhodla pro svobodu a svojí vlastní pravdu. A to je opravdu „šok“.
Dlouhou dobu se mi zdálo, že jsem na to sama. Že můj Anděl Strážný na mě zapomněl. Že se mi sám neozývá, že ho nevidím. Ani nevíte, jak frustrující to bylo. Jenomže… Pak mi to došlo. Cítila jsem, jakoby se můj Anděl také měnil. Vypadalo to, že já svým rozhodnutím – stát se svobodnou bytostí vyjadřující svou božskou podstatu tady na Zemi – jsem rozproudila mnohem hlubší proces. Proces, do kterého se na spirálovitých vlnách vnořil i můj Anděl. Dnes se mi totiž po dlouhé době ozval. Ukázal se mi. Vnímala jsem záblesk jeho modrozelených očí, které byly opravdu jiné, než jak jsem je viděla dříve. Jiná je i jeho energie. Napadlo mě, že se s Andělem se stala změna. Že navýšil své vibrace a stal se z něho Archanděl. Stále na mě hledí a předává mi kódy a informace.
Poslední týdny procházím silnými procesy a uvědomila jsem si hodně věcí. Třeba to, že se mění vize. VIZE. Mění se vize světa a mění se vize Země. Mění se tím i vize našich duší. Já udělám rozhodnutí a spolu s ním se mění i vize mého Archanděla. Dochází mi, jakou sílu „spolutvorby“ se světelnými bytostmi zde na Zemi máme. Ano, my jako lidé. Jsme velmi důležití v procesu tvorby NOVÉ VIZE ZEMĚ. A je skutečně důležité tohle vědět a otočit. Z role oběti, z pocitu, že „my nic nezmůžeme a oni (andělé) nás musí zachránit“… Nebo kdokoliv jiný…
Já: „Můj milý Archanděli, vidím tě, jak stojíš naproti mně a máš vážnou tvář. Neusmíváš se. Nedržíš mě v náruči a nehladíš mě svými křídly. Jen stojíš. Ve své síle. Tvá křídla jsou tak velká! Ještě nikdy jsem neviděla tak velká křídla! Děkuji, že ses mi po dlouhé době ukázal. Kde jsi byl takovou dobu?“
On: „Procházel jsem transformací.“
Já: „Jsem stále Tvá svěřenkyně?“
On: „Ano, víc, než kdy jindy, právě teď.“
Už pláču. Tečou mi slzy dojetí a štěstí.
On: „Nyní mě nepotřebuješ ke svému uzdravení. Ani pohlazení. Jsi silná. A jak sílíš, nepotřebuješ tolik mou podporu.“
Já: „Nemám ten pocit. Jsem v těžkých procesech a někdy potřebuji ujistit se, že je vše, jak má být.“
On: „Na to mě nepotřebuješ. Já mám teď jiné úkoly ohledně Tebe. Na tohle Ti stačí spojit se se svým středem. Uvnitřnit se, najít klid sama v sobě. Máš se naučit rychle se umět zastředit do sebe i ve stresové situaci.“
Já: „Ano, a nejlepší učení je skrze zkušenost, viď?“
On: „Na to nepotřebuješ mou odpověď.“
Já: „Já vím. Tak proč jsi přišel?“
On: „Teď budu potřebovat Tvou pomoc já.“
Valím oči. „Cože? Jak bych Ti asi já mohla svým člověčenstvím pomoci?“
On: „Skrze sebe projevuj svou duši. Potřebuji, abys zkusila udržovat se ve vyšších vibracích i přes léčivé procesy.“
Já: „Ale vždyť to nejde! Když se usazeniny vyplachují, musím si projít všemi emocemi a tím se mění i má vibrace. To je nemožné. Ani nevím, zda je to zdravé.“
On: „To zvládneš. A nezapomeň, stojím vždy po Tvém levém boku.“
Stojím s otevřenou pusou a pak se začnu mírně usmívat. No jasně. To je celý on. Náhle se objeví a … Nakonec mě stejně čeká zase další práce 🙂
I přes to, děkuji mu z celého srdce. Za jeho transformaci. Za to, že je teď silnější. Že má větší úkoly. Že je z něho Archanděl.
Já: „S láskou, děkuji.“
Baruško, krásně jsi to vyjádřila, dost podobně jsem si tímto prošla, procházím. To, jak jsi to zhmotnila do slov, své pocity, své vize a spojení s andělem strážným. I já po mém rozhodnutí nejít výš a výš, po rozhodnutí zůstat na zemi, uzemněná a pomáhat lidem kolem sebe , rozdávat lásku, světlo a další pomoc. Také jsem cítila, že vlastně spojení s mým strážným andělem a světelnou rodinou se najednou jako by vytratilo a já cítila osamnění, chybělo mi to obejmutí křídel andělů. Po nějakém čase jsem si uvědomila, že jsem se změnila a posílila ve svém středu, ale moje světelná rodina nezmizela, jen mi dala prostor se vyvíjet, přesně tak, jak to popisuješ i ty.
Já děkuji za to, že jsem tady, na planetě zemi, že mohu pomáhat svým světlem a energií vytvářet lepší svět. Děkuji za to, že jsi i ty tady.
S láskou děkuji, děkuji,děkuji
Jak jsem tvá slova četla vrátila jsem se v čase a vyskočil mi obraz toho co jsem pociťovala v prosinci 2021. Pocit nevysvětlitelné samoty a smutku, ale zároveň pocit něčeho co přesahuje mě samotnou.