Vše se mění. Vše je jinak. To, čemu jsme doposud věřili, že je platné, teď už přestává platit. Knihy, ve kterých jsme doposud našli útěchu a cítili jsme díky nim spirituální vývoj a inspiraci, už přestávají fungovat. Nic nefunguje. Obecné „pravdy“ přestávají platit. Často se ptáme „Kde je Bůh, teď, když ho nejvíce potřebujeme?“ Přicházíme o zdravý rozum, přichází psycho-spirituální krize, pochybnosti a nedůvěra – nebo deprese…
Na druhé straně přichází velké uzemnění. Duše nás tlačí do přírody. Mezi stromy. Do ticha. Tam, kde skály hovoří. Slyšíme melodii, kterou zpívá jenom vánek a rozumíme tomu, co si ptáci štěbetají. Rozum přestává hrát tu důležitou roli. Nastává věk intuice, lásky a radosti. V tichém porozumění. V lásce k všemu, co existuje. Vždyť, co je důležitější, než duše? Než duše planety Země? Co je důležitější, než Život sám a Láska, Zdroj, Stvořitel, Bůh, My?
Mnoho lidí se nachází na křižovatkách. Buď upadají do stavů temnoty nebo se jim život obrací do jedné velké euforie. A pak jsou tu tací, kteří hledají životní rovnováhu a vidí tváří v tvář, jak se všechny struktury bortí. Přímo před našima očima. Co bylo, již není. Nemá smysl se toulat v minulosti. Teď je všechno jinak. Jsme energie, my tvoříme tím, co cítíme, jakou energií jsme. A současně si sami bráníme – něco nás stále brzdí a uzemňuje. Co je to „ono“? Co je ten strach ze Zlatého pavouka, o kterém se mi nedávno zdálo?
Bojíme se takové svobody, kdy si sami tvoříme – pozor – vědomě – každou vteřinu našeho života? Co když uděláme chybu? Zlatý pavouk ale spřádá zlaté pavučiny vesmírných vláken, které mění realitu a vše to směřuje do jednoho bodu. Do bodu Hojnosti.
Na Zemi přicházejí mimozemské civilizace, aby nám pomohli s naším vývojem. Vítejme je v jakékoliv podobě. Přinášejí pohlazení pro naše hvězdné duše, které se pro tyto okamžiky sem narodily. Čekáme na to již tisíce let. Bude to velké – JE to velké. Andromeďané, s láskou malují hvězdy na naše třetí oka a čekají na náš vzestup.
Projdeme tímto kolektivním rituálem?
Co dělat v této zmatené době?
- Napojuji se do nitra sebe a hledám v sobě, co nyní nejvíce potřebuji/ co mám nyní dělat.
- Když nic nevím, nedělám nic.
- Hledám malé radosti v každodennosti.
- Prociťuji vděčnost za maličkosti.
- Věřím ve své vědění a intuici.
- Chodím méně na internet.
- Nečtu zprávy.
- Jsem co nejvíce sám/ sama se sebou a hledám vše v sobě.
- Ovládám své myšlenky.
- Odlupuji vrstvy všeho, co nejsem ryze „já“.
- Naslouchám svým průvodcům.
- Netlačím se do akcí, pokud nechci.
- Uvědomuji si, že jsem Tvůrce své reality a podle toho myslím, cítím, chovám se a jednám.

Baruško, přesně to vystihuješ a popisuješ. Takto se cítím posledních pár dnů. Vnímám to celým tělem a duší. Děkuji za vhled 🙏🙏😊
Krásné, evokuje k hlubokému zamyšlení. Děkuji ❤️